Červená se line záře. Z čeho? Ale, to jen z mojí nové košile z BezPotisku. Mají jich tam totiž mraky, nebo přesněji – mají jich tam červánky. A to znáte o té obchodní lodi, jak se na ni řítí dvojnásobná přesila pirátů? Kapitán říká: „Přineste mi mou červenou košili! Nechci, aby mě mí muži viděli krvácet.“ Tak začíná dobrodružný příběh rudé košile. A ten konec o hnědých kalhotách si snad můžeme odpustit. V téhle košili můžeš každý týden cedit krev, pot a slzy a nebát se škody na ša(rla)tu. Tahle rusá čeká na tvou hruď. Ty ale nemusíš být zrovna kapitán, abys dal červené zelenou. Při pohledu byť jen na jediný knoflík se budeš červenat. Probuď v sobě indiána, buď chvíli rudoch. Vybírej pečlivě. Máš pocit, že jsou všechny stejné? Ani náhodou. Nemusíš vědět, jestli je zrovna tahle karmínová, rubínová nebo jahodová. Ať tak či tak, jsou červené svým osobitým způsobem. Tak jako ty!