Bílo nebílo. Za sedmero barvami byla jedna „ošklivá košile,“ které se všechny ty roztomilé žluté smály, protože byla jen šedá a rozčepýřená. Jak ale koukaly, když viděly, jak z šedé a nezajímavé košilky, vyrostla labutí kráska. Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Je tak nakažlivá, že je to skoro Bílá nemoc. Košile čistá jako lilie. To už ale asi víš, když hledáš tady. Páni! Ty ale nejsi žádná fanynka polovičatosti. Nejen bez potisku, ale i bez barvy. To je smysl pro čistotu a pořádek! Pak jsi tu správně. Až uvidíš tyhle zásoby košil, bezpochyby to tu vybílíš. A my na tebe raději zamáváme bílou vlajkou. Vybírej mezi košilemi, které neviděly duhu ani z rychlíku. Košile, které nic neprozradí. Splyň s nimi ve sněhu, buď otevřená, nepopsaná stránka. Ale pozor při procházkách na cimbuří. Tyhle kousky by ti mohla závidět i Bílá paní.